prvni odstavec, tedy tv nova se nezapre

pejsci, telicka

jeste chybi jake meli pekne rozplacle cumacky, inu francouzsti buldocci.

Re: prvni odstavec, tedy tv nova se nezapre

Jojo, aby se přidalo patosu na intenzitě, co nejvíce zdrobnělinek o pejšánčích, mažlíččích, tělíčkách..., jen manipulativní působení na citečky.

spousta subjektů tady si plete

černý humor a neúctu k tvorovi, který se nemohl bránit. To je dost napováženou...

Až jsem zjihnul dojetím,

doufám, že si dneska neměla k obědu prasátko, kravičku, kuřátko, králíčka... Jak ony k tomu přišly, že se narodily jako hospodářské zvíře, v podstatě chodící potravina, žijící často v nedůstojných podmínkách a ne například jako domácí "mazlíček", kolem jehož smrti je tolik patosu...

Re: Až jsem zjihnul dojetím,

budeš se divit, ale neměla. Ale nějak nechápu souvislost

dneska pojedu kolem, tak

čeknu, jestli sou eště na chodníku blúdfleken-skvrny od krve

černý humor

asi jsem jedním z těch internetových siláků, ale nebýt tohoto černého humoru, asi bych se musel (a nejen já) zbláznit z pomyšlení, kolik naprosto nevinných zvířátek zaplatí životem oběd člověka, kolik zvířátek zaplatí životem rozvinuté zemědělství, kolik zvířátek zaplatí životem touha mít jablka bez červů, kolik zvířátek zaplatí svým životem touhu člověka žít v příbytcích bez hmyzu. Kde vlastně končí ta lidská solidarita se zvířaty?

Re: černý humor

Humor je humorem, třeba i černým, jen dokud je to alespoň k úsměvu...  ale co je k úsměvu na dvou psiskách, hozených z nuseláku? Nějak se nechytám...

A Ty asi neznáš žádnýho psa osobně, že ne...  že ho srovnáváš s červem v jabku.

Starýho psa novým kouskům nenaučíš

Jako nenaučíš psa lítat, tak nenaučíš Boudu přemýšlet

káťo, káťo

ty na nás, na lidi milující černej humor zkoušíš nějakou boudu, nebo nám dokonce nasazuješ psí hlavu

Re: káťo, káťo

černej humor můžu, ale ta diskuse tam překročila i moje dosti vysoké meze

techn.poznámka

 ač je mě horolezců líto, tak oni si , na rozdíl od těch hafanů, to riziko vybrali ! Ale ti pejsci si tento osud nezvolili, těm asi o adrenalin nešlo !

S pokorou.

Srovnávat těžko srovnaqtelné? Ale přece se s tím pocitem uvnitř chci nějak poprat. Když zemře horolezec, co leze na K2 (snad nejméně milosrdná hora ze všech), dotkne se nás to. Ale víme, že ten člověk tam šel sám, že nepochybně věděl, že  riskuje život. Že se o vlastní vůli rozhodl postavit živlům, které nelze ochočit. Ikarův pád. A nejsme-li příbuzní, nebo nemáme-li k nim sami jinak blízko, tahle skutečnost sama v nás cosi utiší. /// Na druhou stranu jsou tu tihle psi. Něco mne na tom nesmírně rozrušuje. Oni si tu smrt nevybrali. Někdo šel, o své vlastní vůli jim - aniž by se mohli bránit (znali ho, nepodezřívali..) - jim vzal jejich život, resp. jejich přirozenou smrt. Nemohu si pomoct, podobá se to tichu, které nastane u jakkoli otrlé povahy ve chvíli, kdy se dozví, že zemřelo dítě - byť přirozenou cestou. Pak máme pocit, instinktivně tušíme, že se stalo něco, co se stát nemělo..

Re: S pokorou.

ano přesně

upřímně

kdyby ležel na tom chodníku i pan majitel, s pláčem bych poklekl k psovi, nikoli k tomu nepovedenému lidskému exempláři.