Co je vám do toho, kolik prohraju?

Pár ouřadů plus jeden ministr zas jednou dospěli k názoru, že jen oni vědí nejlíp, co máme dělat ve volném čase a především jak máme nakládat se svými penězi. Ministerstvo financí jen pár dní před volbami zveřejnilo návrh zákona o provozování sázkových her. Chce např. určovat počet kasin ve městě podle počtu obyvatel, zakázat automaty v hospodách a chystá spoustu dalších omezení lidí.

Zákaz hazardu je dnes velice módní téma (proto zřejmě to načasování před volbami) a spousta lidí mu radostně tleská, aniž by vůbec třeba jedinkrát vstoupili do kasina. Ostatně to samé si myslím o autorech všech těch nápadů na všemožné zákazy.

Už několikrát jsem zde na svém blogu protestovala proti zařazení pokeru mezi hazardní hry. A nadále jsem bytostně přesvědčená o tom, že ti, kdo to takhle zákonem zařídili, tu hru v životě nehráli! Maximálně viděli nějaký (nejlépe americký) film, kde hráči (zjevem ne zcela nepodobní mafiánům) v zakouřené špeluňce přihazují na stůl na už navršené stohy peněz klíče od luxusních aut či jachet a následně vytahují odněkud z rukávu vítězné karty...

Zákon říká, že hazardní hra je „hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách.“ A to je přesně to, v čem poker zásadně neodpovídá definici hazardní hry. Předně, když si zaplatím vstup na turnaj, kde je nás celkem třeba 200 hráčů, tak 20 z nás ten večer vyhraje peníze – což se nedá říct o ruletě, kde tuhle jistotu nemá nikdo, i když tam bude sedět třeba týden v kuse. A především – o výhře v pokeru ve většině případů nerozhoduje náhoda! To už bylo mnohokrát dokázáno (i vědecky). Samozřejmě – nikdo neovlivní, jaké karty jsou rozdány (hráčům a posléze na stůl), ale každý hráč osobně ovlivní, co s nimi udělá, jak je zahraje.

V roce 2009 provedla jistá softwarová společnost průzkum, kdy na vzorku 103 milionů odehraných her zjistila, že celých 76 % procent her skončilo bez ukázání karet! To znamená, že hráči své karty složili, aniž vůbec věděli, jaké karty drží ten, kdo je svou hrou ke složení „donutil“. Dost možná zahodili lepší kombinace, než držel jejich protivník (tj. kdyby je nezahodili, hru by vyhráli). To tedy znamená, že jen ve zbylých 24 % případů rozhodovala o vítězi nejsilnější výherní kombinace, jejíž zkompletování je nejvíce ovlivněno štěstím (tedy zde skutečně rozhodoval prvek náhody). Drtivou většinu případů (plné tři čtvrtiny!) ovlivnili svou hrou sami (a tedy svými dovednostmi) hráči!

Uznávaný profesor práva na Harvardu pan Charles Nesson dokonce už několik let mluví o tom, že poker by bylo vhodné zařadit do vyučování na školách. Poker podle něj učí trpělivosti, strategickému myšlení, nakládání s penězi a zlepšování poznávacích schopností. Tohle všechno by mělo zajímat naše úředníky a politiky, kteří mají silnou touhu pořád českým pokeristům komplikovat život. Jenže – je to  nezajímá. Pokud by náhodou měli zájem svou práci dělat pořádně, nechť se naučí (poměrně jednoduché) základy hry a přijdou si na nějaký turnaj zahrát – třeba pak pochopí, jak moc je to o náhodě, třeba si všimnou, že někteří lidé vyhrávají turnaje častěji než jiní a třeba konečně začnou přemýšlet, čím to asi je – náhodou tedy určitě ne. Poker prostě do hazardu nepatří – a třeba kdyby to tvůrci norem konečně pochopili, tak by konečně mohli v zákonu zjednat nápravu (a poker z hazardu vyjmout).

Stejně tak ovšem tématu hazardu „rozumí“ i tvůrci nejnovějšího zákona z dílny Ministerstva financí. Opravdu si myslí, že zákazem všechno vyřeší? Že lidi, kteří dnes a denně házejí svoje peníze do automatů, nebo prosedí večery u rulety, tak ve chvíli, kdy to zákon zakáže, zapomenou na bedny či ruletu a půjdou hrát piškvorky? To je opravdu naivní představa! Opravdu žádnou „moudrou“ úřední či politickou hlavu nenapadne, že takový zákaz akorát umožní rozkvět černých heren?

Ministerstvo svůj návrh vysvětluje tím, že s „s hraním je spojeno spousta negativních jevů – od rozvratu rodin až po neplacení alimentů“. V tom případě ovšem nechť zakáže i veškerá restaurační zařízení – kde se lidé např. opíjejí, dávají si schůzky se svými milenci... To přece také způsobuje rozvracení rodin a osobní krachy! A mimochodem – dle dostupných údajů se u nás léčí ze své závislosti asi 1500 gamblerů, kdežto alkoholiků hned desetinásobně víc! Proč tedy chtějí zakázat hazard, a ne alkohol?

Jediné, co mi v tom návrhu přijde rozumné je, že by se zamezilo hrát lidem, kteří do automatů házejí sociální dávky. Ale jinak jsem zásadně proti tomu, aby nějaký rozumbrada (úředník) rozhodoval, za co a kde mám utrácet vlastní peníze? On mi žádné nedal (to naopak já živím jeho), tak co je mu do toho?!