Krvavá hrůza: ubil psa tyčí. A já nevím, co s tím.

Také jste to viděli??? Před pár dny, ve zprávách... sličná moderátorka Lucie sice upozornila, že záběry budou extrémně drastické, ale to říkají už tak často, že to člověk skoro nevnímá...

Na amatérském záběru (točeno mobilem) sedí pes, odhadem 8-měsíční německý ovčák, krásný, zdravý, plný života a radosti z něj... Proti němu stojí mladí kluci. Pejsek si možná myslel, že si budou hrát, že bude prostě psina...

JENŽE pak mu na hlavu dopadne první surová rána železnou tyčí – zákeřný úder vede jeden z těch kluků. Pejsek padá k zemi, okamžitě krvácí – a brečí. Ano, nesmírně žalostně brečí. Nekňučí, on opravdu naříká. Tak, že se mi to zarývá snad přímo do srdce...

Kluci na záběru kolem (probůh zdá se mi to nebo se tomu opravdu smějou???) povzbuzují svého kámoše "dej mu ještě, ještě!". A dvounohý vládce tvorstva uštědřuje další a další rány do těla v bolestné křeči, které ještě před chvilinkou bylo krásným zdravým zvířetem a věřilo, že ten kluk je jeho kamarád...

Rozbrečím se taky a ze všech sil upřímně doufám, že to nebohý zvíře umřelo rychle, že se snad aspoň moc dlouho netrápilo, když už mu osud postavil do cesty nezralého dorostence s železnou tyčí.

Ouha – na internetu někde čtu, že ta reportáž už kolovala na internetu a měla původně snad 3 minuty. Dokážete si někdo tu šílenou hrůzu a bolest, co pejsek prožil, vůbec představit?

Brečím celý večer (i teď, kdy o tom píšu)...

Nemůžu uvěřit, co jsem viděla, nemůžu to pochopit. Za těch 17 let, co se snažím aktivně pomáhat v útulcích opuštěných koček, jsem viděla už fakt hodně bolesti a zažila nesmírně smutné věci.

Přímo před očima mi zemřel nejbližší člověk na světě.

Zakusila jsem hnusné podrazy i zklamání. Přesto jsem si dokázala zachovat životní optimismus a víru, že všechno nakonec dobře dopadne.

Proč to vlastně vypočítávám? Nevytahuju se, co vydržím, jen chci dokumentovat, že jsem zažila v životě už opravdu leccos drsného a myslela jsem, že už jsem i svým způsobem "otrlá", že mě je sice lecčehos líto, ale tak nějak "v normě", po tom VŠEM.

Ale TOHLE mě tedy vyvedlo z omylu. Tenhle případ mě zasáhl opravdu nečekanou silou. Dokonce si mailuji s cizími lidmi z internetových chatů, kteří stejně jako já to nedokážou vymazat z hlavy. Pořád to vidím a musím o tom aspoň jednou denně s někým mluvit. Stejně jako ti moji noví mailoví "kolegové".

Nechápu, nechápu, nechápu!!!

Jedna z mailových pisatelek se mi svěřila, že ji úplně přešla chuť do života, když si uvědomí, v jakém světě žije...Podobný pocit mě zasáhl před řadou let, když jsem poprvé přišla do útulku a uvědomila si, že si nemůžu vzít domů všechny. Navíc to nebyl jediný útulek... že prostě není reálné pomoci všem. Ale pak mi došlo, že to reálné nebude nikdy(!) a musím se tedy snažit pomáhat, co bude v mých silách (každý ty síly máme jiné i jiné možnosti). V tomhle směru mi moc pomohlo motto "Kdo zachránil jeden život, zachránil svět" (původně je to z židovského Talmudu, já to viděla poprvé na nástěnce jedné z našich Umisťovacích výstav koček z útulků).Uvědomila jsem si, že když donesu třeba JEN jednu konzervu a zároveň to udělá  dalších tisíc lidí, bude to tisíc konzerv. Atd., že když ročně umístíme skoro tisíc koček do nových domovů, tak to není zrovna malé číslo. Tohle jediné mě ještě trochu utěšuje. 

Z kusých zpráv už víme, že to byl 20-letej kluk a v jeho rodný slovenský vísce o něm dokonce řekli, "to je divný, vždycky měl moc rád zvířata"... myslej tohle vůbec vážně nebo jde jen o výsměch? A komu?

Nám, co na to koukáme? Nebo tomu pejskovi, jemuž tenhle grázl projevil svou "lásku" skutečně bizarním způsobem?

A co je na tom všem nejhorší: že to není žádná výjimečná událost! Jak zjišťuji na internetu, dějí se takové "akce" skoro dnes a denně, každou chvíli někdo někde pálí kočky, ubíjí psy, týrá další zvířata... a ještě si to jako ohromou prču natáčí na video a šíří dál.

Fakt se tímhle někdo baví, někdo se tomu směje??? Znáte někoho takového, kdo takhle žije, mučí nevinné tvory, kteří mu důvěřují a vybíjí si na nich své ubohé NIC???