Setkat se s druhým nejlepším hráčem pokeru na světě si přeje určitě každý fanda této hry. Mně se to povedlo včera, a to přímo na herním stole!
Hned po Martinově grandiózním úspěchu na WSOP jsem (určitě nejen já) hltala všechna jeho mediální vystoupení. Poté, co jsem si přečetla, že v jisté fázi hry zahodil asi 40 hand jsem doslova hořela zvědavostí, co to bylo za karty, co všechno dokázal zahodit, aby prošel na placená místa? V předchozím blogu Poker není hazard píšu o tom, že významnou roli v pokerové hře hraje DISCIPLÍNA (a nechci se opakovat, ale byla jsem jednou na sebe hoooodně pyšná, když jsem dokázala zahodit AK v situaci, kdy do placených pozic zbývalo už jen pár míst - a vyplatilo se mi to). Zajímala mě i spousta dalších věcí (rozhodně ne to, co si za tu hromadu peněz koupí), ale v žádném rozhovoru ani článku jsem odpovědi na své otázky nenašla - nezbylo tedy než doufat v osobní setkání - a to se mi nakonec povedlo dřív, než jsem čekala :o)
Když jsme se s přítelem rozhodovali, na který turnaj tento týden zajít, na internetu jsme se dočetli, že p. Staszko bude hrát v pátek 16.12. na jednom z těch, o kterém jsme uvažovali - nebylo o čem dále přemýšlet. Já tam šla s jasnou vizí: promluvit si s Martinem, ale rozhodně s ním nesedět u stolu :o), příjemný bonus by samozřejmě představovala i nějaká ta výhra... Ostatní hráči měli zjevně úmysl zcela opačný - na Martina byl totiž vypsán bounty 5 tis. Kč (pokud to náhodou čte někdo, kdo poker nezná - to je odměna za jeho vyřazení) a všichni přítomní se třásli nedočkavostí, aby právě oni takto zazářili.
S Martinem se nám povedlo mluvit ještě před hrou samotnou během party (pořádající kasino slavilo výročí). Nejdřív jsme mu samozřejmě upřímně gratulovali k jeho úspěchu. Potěšilo nás, že je to velmi sympatický a příjemný člověk, mluvil s námi překvapivě hodně otevřeně a já se konečně dočkala odpovědí na své otázky. Nečekejte ale, že je prozradím - zkuste se ho zeptat sami :o) Tak jako zásadně neukazuji své karty mimo showdown, nechám si i tento nadmíru zajímavý rozhovor pro sebe.
No a pak se šlo hrát. Začalo to dobře, vyhrála jsem pár hand... Rozhlížím se po sále, kde hraje VIP večera, ale nikde ho nevidím. Po chvilce ho vidím přicházet do sálu a krve by se ve mně nedořezal - posadili ho přímo vedle mě! Následujících několik hand vnímám poněkud zamlženě, jdou na mě mrákoty :o) Mám prostě respekt a říkám si sakryš, doteď mi to tak hezky šlo a teď už to mám asi spočítaný. Ten mě slupne jak malinu :o) Pak si ale řeknu co blázníš, to je přece obrovská šance, sledovat takového borce přímo v akci! No a když následně společně (vtipně) okomentujeme několik hand, které se na stole odehrály, jsem zase v pohodě. Pobavilo mě, když jsem si všimla, jak okolní hráči závistivě pokukují po našem stolu, kde seděla lovná zvěř s cenovkou pět tisíc. Potěšilo mě, když mi Martin udělil cenné rady po mírně nevydařené handě (tři sedmičky proti postupce) a mrzelo mě, že se mnou nešel do hry, když mi dealer přidělil do ruky pár es (bohužel pak nešel ani nikdo jiný :o))
Dvě hodinky uběhly jako nic a když floorman přišel Martina přesadit k jinému stolu, jednotně jsme všichni (s úsměvem) bezvýsledně protestovali. Po další asi hodince se od jeho stolu ozvalo "seat open - bounty" a závistivě jsme sjeli pohledem přešťastného mladého hráče, který právě vyřadil obávaného borce. Po dalších asi třech hodinách (a cca 30 dalších vypadlých hráčích) mě přesadili ke stolu, který obývali zkušení borci s obřími sloupci žetonů. Bylo mi jasné, že se nejspíš také brzy nedobrovolně rozloučím... Povedlo se mi sice párkrát uspět, ale rapidně narůstající blindy a ante nemilosrdně ukrajovaly z mého stacku. Rozhodla jsem se pro all-in s A-10 v barvě, callnul mi to hráč s párem devítek. Pravda, barva nepřišla, esíčko ano - ovšem soupeřovi na stůl přistály další dvě devítky. Prohrát proti pokeru není ostuda, zhodnotila jsem svou účast a odešla domů ve skvělé náladě (kterou podpořil i fakt, že můj přítel neodcházel s prázdnou :o)
Ještě asi dlužím vysvětlení poněkud nabubřelého nadpisu: před pár dny jsem si přečetla v jistém bulvárním médiu palcový titulek "Náš redaktor vyhrál nad Martinem Staszkem" a následně v článku bylo, že dotyčný novinář vypadl jedno místo po něm. Po včerejšku tedy mohu hrdě prohlásit, že jsem vlastně TAKY PORAZILA MARTINA STASZKA :o)) Každopádně - bylo mi opravdu upřímnou ctí a potěšením s ním hrát a mluvit. Těším se na další skvělé pokerové zážitky!
