Hluboká úcta k siru Wintonovi

V roce 1939 pomohl sir Nicholas Winton zachránit 669 dětí. Od března do září je posílal vlaky z Prahy (přes Německo) do Londýna. Tam jim našel nové rodiny. Již stoletý(!) pán si ve své skromnosti zjevně ani neuvědomuje, jak velké hrdinství projevil a kolik lidí díky němu dnes žije...

V České televizi je v těchto dnech dnech k vidění upoutávka na speciální pořad, který bude živě vysílat zvláštní jízdu vlakem dne 1. září. Má připomenout nádherný počin sira Wintona. 1. září 1939 vypukla Druhá světová válka. Sir Winton tak nemohl zachránit dalších 251 dětí, které měl v plánu poslat do Anglie vlakem o dva dny později. Více o tématu ZDE na Idnes
V oné televizní upoutávce svému zachránci líbá ruku starší paní (tehdy zachráněné dítě). Následně se sir Winton na výzvu otáčí do hlediště, které je plné "jeho" dětí a jejich potomků. Působí přitom skromně až plaše. Jakoby by si neuvědomoval, jak MOC tehdy pomohl.

"Kdo zachránil jeden život, zachránil svět", praví starodávné (židovské) úsloví. Dnes již stoletý pán jich zachránil rovných 669! Nemluvě o všech těch dalších, kteří se díky tomu narodili. O tom všem, co ti zachránění následně sami udělali užitečného, čím přispěli a ještě přispějí světu jejich potomci a děti jejich dětí...

Cítím hlubokou úctu k siru Wintonovi a současně na mě padá pochybnost: kolik z nás prospěje svému okolí takovou měrou na tomhle světě? Kolik z nás ve svém životě vykoná tolik dobra a nezištné pomoci? Ten příběh je v přímém kontrastu s tím, jak se k sobě (a dalším živým tvorům) lidé chovají stále hnusněji...

Existují vůbec ještě na této planetě lidé, jako je Sir Nicholas Winton?