Když někde řeknu, že hraju poker, obvyklá reakce (u člověka, který tuhle hru viděl tak maximálně v americkém filmu) je udivené povytažení obočí, miliony otazníků v očích a překvapený pohled, který říká:
„A já si doteď myslel/a, že jste docela slušná ženská“. Málokdo ale ví, jak skvěle se dovednosti, nabyté právě při hře pokeru, hodí v běžném životě...
Na první pohled to vypadá, že hráč akorát sedí a hází žetony nebo kartami – ale po takovém turnaji je člověk úplně vyšťavenej (po jednom úspěšném turnaji jsem dokonce proležela několik dní s angínou). „Víš prd, co je skutečná námaha, zkus si jít makat do dolů, a třeba pochopíš,“ napsal mi (v tomto duchu, necituju přesně) jeden člověk v reakci na článek o pokeru. Tak to opravdu nemám v plánu a hlavně mi přijde hloupé srovnávat duševní a fyzickou práci. A kdo nezažil, stejně nepochopí – jak člověka může vyčerpat „jen“ práce hlavou. Takže to je jedna z dobrých dovedností, které poker člověku dává – trénuje ho ve výdrži. Ono zůstat 100% soustředěný třeba i 10 a více hodin (např. v noci na dnešek jsem vyhrála turnaj, který trval 11 hodin – a to není nic mimořádného), neudělat chybu, být ve střehu, vědět, co se děje kolem a vždy se správně rozhodnout. Protože stačí jedno špatné rozhodnutí, a jste z turnaje venku.
Disciplína a trpělivost – to jsou další moc užitečné dovednosti, které se člověk myslící to s pokerem vážně, může naučit. Prostě nepropadnout panice a počkat si na kartu a vhodnou příležitost. Je tedy pravdou, že tohle my ženy zvládáme asi trochu lépe, než mužští hráči. Nám prostě nějak nevadí tzv. sedět na shortu a čekat. Nebudu gamblit s totální plívou jen proto, že všichni kolem mají komíny žetonů, a já už jen pár koleček. I když vím, že riskuju, že mě semelou blindy, nebo můj allin velikost dvou BB pak callne půlka stolu... Jak píše Jonathan Little ve svých skvělých knihách, před allinem byste měli být vždy lepší, snažím se tím řídit.
Mimochodem, trochu odbočka – baví mě sledovat pány, jak se pyšní svými hromadami žetonů, vyskládanými do co největších komínů. Třeba když k nám na stůl přesadí hráče odjinud, ten si přinese hned několik sad žetonů a začne je s důležitým výrazem skládat před sebe – stylem „Já jsem tady alfa samec, mám nejvíc koleček“ :-).
Ale zpátky k dovednostem. Další je určitě umění počítat. Tohle mi činí asi největší problém – nikdy si nespočítám všechny ty outs a odds, jako to bryskně zvládají mladí kluci s kalkulačkou místo mozku. Matika mi nikdy nešla a nebavila mě. Ale sama na sobě vidím obrovský pokrok, který jsem i já za těch pár let udělala.
Americký pokerový hráč a novinář David Sklansky společně s psychologem Alanem N. Schoomakerem sepsali seznam 24 důvodů, proč může mít hraní pokeru pozitivní dopady i pro běžný život. Jako první uvádí, že poker rozvíjí logické myšlení, protože vás vlastně nutí řešit „sérii hádanek“ – tzn. nevěnujete pozornost jen kartám, které vám rozdali, ale musíte řešit i to, co se u stolu stalo, kdo co jak zatím zahrál, případně i jak ten konkrétní hráč hrál předtím (co měl třeba za karty, když raisnul tolik a tolik atd.), co svou vlastní akcí „vyprovokujete“ (když třeba raisnu, dá mi protihráč allin, nebo zahodí, nebo jen callne? A co udělají zbývající hráči za mnou?), atd. Je toho opravdu hodně, co člověk u pokeru musí řešit (tedy pokud se chce zlepšovat). Pokud vás zajímá celý seznam 24 dovedností, najdete ho tady.
Už dříve jsem také v jednom článku zmínila, že se uznávaný profesor práva na Harvardu Charles Nesson několik let snaží prosadit, aby byl poker zařazený do vyučování na školách. Poker podle něj učí trpělivosti, strategickému myšlení, nakládání s penězi a zlepšování poznávacích schopností.
V běžném životě se vám skvěle hodí i další dovednost, kterou snad ani jinde než na pokeru nemáte šanci získat – „čtení lidí“. U pokerového stolu se každý snaží držet „poker face“ (ano, o tomhle nejčastěji vtipkují neználci, když přijde řeč na tuto hru) – pro úspěšnou cestu turnajem je opravdu zcela zásadní nedat najevo naprosto nic, nebo naopak zcela záměrně dát najevo něco, jakože jste to dát najevo nechtěli (jsem ještě srozumitelná? :-)) – ovšem toto někdy končí až komicky, přestože si dotyčný myslí, že by si za svůj herecký výkon zasloužil Oskara.
Nicméně, ono čtení lidí je opravdu bezvadná věc – celkem hladce třeba při obchodním jednání vytušíte, jestli vašeho partnera vůbec zajímá, o čem mluvíte, eventuelně, co by ho zajímalo mnohem víc.
Musíme si přiznat, že poker je svým způsobem i strašlivě nespravedlivý – protože i když jdete do allinu s nejlepší handou, někdy se dočkáte ošklivého suckoutu (příklad z dnešní noci – AA do desítek, a desítka neomylně na flopu...). Nebo sousedovi přišly už 4x za hodinu áčka (a pokaždé je měl skvěle zaplacené), zatímco vy znechuceně celou dobu zahazujete 6-2,3-8 apod. plívy. A pak konečně dostanete esa, a vyhodí vás člověk s 6-3, protože mu dolezou dva páry (osobní zážitek z jednoho loňského turnaje). Paradoxně i za tyhle občasné nefér podpásovky od Kartiboha jsem ale ráda, protože si vždycky jen řeknu „život prostě není spravedlivej“(nenadávám, konstatuju) – ne vždycky se přece člověku vše povede dle představ, někdy schytá od osudu i pořádné rány... Mně ale přijde, že každá taková nepříjemnost člověka zocelí, a když se z ní dokáže poučit, může být v konečném důsledku i prospěšná (např. vás vyhodí z práce, a vy si pak najdete mnohem lepší – co se nejdřív zdálo jako naprostá tragédie, se ukázalo být tím nejlepším, co vás mohlo potkat).
Jedna z mnoha dovedností, získaných díky pokeru, je i určitá odolnost vůči okolnostem, které nemůžete ovlivnit. Jsou to třeba protivní hráči, s kterými vás to na stole fakt nebaví – ale s tím nic nenaděláte. Můžete jen doufat, že ho někdo konečně vyrazí, a bude klid. Nebo že se váš stůl rozpustí a sednete si k příjemnější společnosti. Samostatnou kapitolou jsou opilí hráči, z kterých táhne chlast na sto honů, nebo podobně „příjemný“ odér potu apod. Opět – s tím prostě neuděláte nic (stejně, jako neovlivníte karty, co dostanete). Jediná možnost je obrnit se a doufat, že se dotyčného brzy nějak zbavíte. Naučíte se soustředit bez ohledu na to, co se kolem vás děje.
Naopak velmi příjemnou stránkou pokeru je svébytný humor, který ho provází. Protože poker nemůže (dlouhodobě) hrát hloupý člověk, mívají pokeroví hráči mnohdy opravdu velmi vtipné poznámky – ať už ke hře, nebo k životu obecně. Např. včera jsme se takhle opravdu moc pobavili s Petrem Rychlým, který přidal i několik „veselých historek z natáčení“. Náš stůl se smál tak nahlas, že se na nás nejdřív otáčel celý sál, a později někteří hráči od jiných stolů skoro až závistivě koukali, že by si nejradši k nám přisedli.
Je toho ještě mnohem víc, proč je poker skvělá „věc“ pro život. Samozřejmě nelze opomenout, že občas generuje i peníze :-). A o ty přece jde až v první řadě...
PS: jako obvykle pro sichr přidám pokerový slovníček.
